Zajímavé údaje
Jedinečný vzhled arabského plnokrevníka je určován utvářením páteře, které se liší od ostatních koňských plemen v několika ohledech. Arab má 16 žeber (ostatní koně 18), 5 bederních obratlů (ostatní 6) a 16 ocasních obratlů (ostatní 18). Tento rozdíl podmiňuje i vysoké nesení ocasu.
Výška: zhruba 140 - 150 cm
Charakter: Arabští plnokrevníci jsou velmi inteligentní a vynikající vytrvalci. Jsou známí svým ohnivým temperamentem.
Charakter: Arabští plnokrevníci jsou velmi inteligentní a vynikající vytrvalci. Jsou známí svým ohnivým temperamentem.
Stavba těla: Hlava je nejnápadnější znak araba. Štičí profil s širokým čelem, jemné chřípí, úzká v nosní partii, široké nozdry (velmi jemné a citlivé). Malé a špičaté uši se skoro dotýkají. Oči jsou široce otevřené a velmi expresivní. Hluboké, jasně prokreslené hrdlo nasazené ve výrazném oblouku; ladně klenutý krk; dlouhé šikmé plece s výrazným kohoutkem; hluboké prostorné tělo s širokým hlubokým hrudníkem a krátkým rovným hřbetem; tvrdé suché končetiny s výraznými šlachami a hustými jemnými kostmi; tvrdá tvarovaná kopyta; jemná hedvábná hříva a ocas. Typickým rysem araba je mitbah, slovo označující úhel spojení hlavy s krkem. Tvoří typický oblouk, díky kterému se hlava může volně obracet do všech stran.
Arabští koně mají vysoko nasazený ocas, který nosí v nápadném vysokém oblouku. Přestože je arab dobře osvalený kůň, neváží více než 500 kg.
Arabští koně mají vysoko nasazený ocas, který nosí v nápadném vysokém oblouku. Přestože je arab dobře osvalený kůň, neváží více než 500 kg.

Arabský plnokrevník je velmi elegantní jezdecký kůň a také výborný dostihový kůň. Mimo to se používá v chovu pro zušlechtění různých plemen. Arabský kůň byl důležitým zakladatelem chovu anglického plnokrevníka. Jinak je známý svými elegantními pohyby, které vyniknou zejména ve calu. V klusu se arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně. Krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene.
Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu.
Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu.

Existenci arabského plemene zmiňují prameny staré více než pět tisíc let. Mnoho moderních teplokrevných plemen je často přes anglického plnokrevníka ovlivněno arabskou krví. Arabští koně se dnes chovají po celém světě. Tak, jak se dá předpokládat u plemene, které se po staletí vyvíjelo a udrželo v tvrdých podmínkách pouště, je arabský kůň velmi odolný a vytrvalý. Lidová pověst praví, že sám Alláh stvořil tohoto koně z jižního větru. Prorok Mohamed kázal udržet toto plemeno čisté. Staří Řekové byli přesvědčeni, že bůh moří Poseidon vykouzlil zvíře z mořských vln. Ať už to bylo jakkoliv, již od pradávna jsou lidé přesvědčeni o výjimečnosti arabského koně.

Podle některých anatomických znaků, a také podle archeologických nálezů, je arab spřízněn s íránskými plemeny i s původním přírodním kaspickým ponym. Na formování plemene se podílely hlavně specifické podmínky teplé pouštní oblasti v nitru Arabského poloostrova, zejména v pahorkatině mezi Medinou a Riádem, dříve označované jako Nadžed. V drsných podmínkách získal arab tvrdost, vytrvalost, odolnost a hlavně skromnost. Je to prakticky jediné čistokrevné plemeno na světě, protože jeho rodokmen je dokumentován od 7. století n. l. a po celou tu dobu byl chov přísně výběrový, bez přikřížení.
Kmeny Beduínů v Arábii mají jen málo psaných záznamů, ale rodokmeny svých koní se učily zpaměti. Jeden z prvních psaných záznamů o arabském koni zachytil arabský historik El Kelbi v r. 786, který načrtl historii a rodokmeny arabů od r. 3000 př. n. l. až ke klisně Baz a hřebci Hoshabovi. Klisnu Baz údajně zajal v Jemenu Bax, Noeho prapravnuk, který byl krotitelem divokých koní. Dílo El Kelbiho je však spíše archeologické než reálné, ale podtrhuje starobylost tohoto plemene. Později emír Abd-el-Kader (1808 - 1883) ve svých dopisech francouzskému generálovi Dumasovi (1803 - 1871) rozdělil historii tohoto plemene do čtyř epoch: od Adama po Ismaela, od Ismaela po Šalamouna, od Šalamouna po Muhammada a od Muhammada dodnes. Zaznamenal také pověst o stvoření koně, půvabnou, ale zcela neodpovídající vývojové teorii: "Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: ´Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!´ A vítr se zhmotnil. Ihned se objevil archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl bohu a ten udělal hnědáka a ryzáka, a přitom řekl: ´Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která visí mezi očima, učinil tě pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetě a štěstěna bude přicházet díky tobě.´ Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu jeho čela."
